Divadelní spolek Frída
Divadelní spolek Frída vznikl na sklonku roku 1999 za iniciativy Bolka Polívky. Zakladatel Divadelního spolku Frída je herec Martin Trnavský. Zaměření činoherní divadelní společnosti vychází z autorské tvorby režisérů Dodo Gombára, Jakuba Nvoty a herce Martina Trnavského.
Produkce Divadelního spolku Frída všechny herce, herečky a aktéry vedlejších rolí vždy pouze najímá, nemá žádné zaměstnance.
Divadlo, které se stalo na celých jedenáct let domovskou scénou Frídy bylo až do roku 2011 Divadlo Bolka Polívky. Bolek Polívka rovněž účinkoval v představení Divadelního spolku Frída Variace na chlast, v němž hrál hlavní roli. Bolek Polívka se podílel nejen na vzniku, ale také na některých scénkách Martina Trnavského a Radima Nováka v Manéži Bolka Polívky. Od roku 2011 se domovskou brněnskou scénou stalo Divadlo Reduta na Zelném trhu.
Ročně uvede Divadelní spolek Frída zhruba 80 představení. Převážná většina představení se dnes hraje v Divadle Reduta, ovšem díky tomu, že se Divadelní spolek Frída těší velkému ohlasu diváků a tedy i velkému zájmu českých divadel, hostuje pravidelně i v divadlech po České a Slovenské republice. Divadla: Branické divadlo, Divadlo Kalich, Divadlo Bez zábradlí, Městské divadlo Děčín, Astorka, Nitra, MDPOH, pražské Rokoko, brněnský klub Šelepka aj.
Dalšími hostujícími herci v představeních Divadelního spolku Frída, které můžete vidět jsou: Božidara Turzonovová (divadelní hra Kosa), Jiří Pecha (divadelní hra Pánská jízda), Bolek Polívka (divadelní hra Variace na chlast), Kamil Mikulčík (divadelní hra Hospodská), Hana Holišová (divadelní hra Už troubějí), Jakub Nvota (divadelní hra Reality show), Marika Procházková (Jako Thelma a Louise), Diana Mórová (Mezi nebem a ženou) Barbora Munzarová (Interview s Upírem, Jako Thelma a Louise, Rošáda).
Repertoár
Reprízy
Diváci
Martin Trnavský se narodil 8. 3. 1970 v Brně. Po absolvování základní školy se bezhlavě rozhodl stát se elektromechanikem pro stroje a zařízení. Jeho zálibu k fyzické práci v tom období nikdo nechápal. Nakonec prozřel i on sám a tak se v roce 1989 vrhnul při zaměstnání do dalšího čtyřletého studia střední elektroprůmyslové školy.
Po tomto euforickém období se s diplomem v ruce opět rozhodl nesprávně. Podal si přihlášku na JAMU v Brně a k překvapení všech mladých divadla chtivých Brňanů, byl přijat. Sám to, jak později píše na svých internetových stránkách Divadelního spolku Frída, nečekal, protože se chtěl původně hlásit na jinou z vysokých škol, kterou byla FTVS v Bratislavě. Nechal to tak a stal se tedy studentem herectví.
Po dokončení čtyřletého studia, které mohlo s přehledem trvat jenom dva roky, byl nakrátko členem Činoherního klubu v Praze. Poté, co jim tam řekl všechno, co si o nich myslí, se vrátil zpět do rodného milovaného města a přijal zde angažmá v Městském divadle Brno. Za tyto dva nekonečné roky v něm ztvárnil několik průměrných povětšinou až špatných rolí. V tomto období konečně pochopil, co vlastně chce.
A tak z posledních peněz koupil knihu od Bena Johnsona – Intelektuálové – a pod záminkou, že je to povinná četba, ji odvezl Bolkovi Polívkovi do jeho sídla v Olšanech u Brna. Tam mu po několika dnech strávených v ryze sportovním duchu vyjevil svoje plány a vyloudil na něm klíče od jeho divadla. S tímto svazkem založil v roce 1999 vlastní autorskou divadelní společnost FRÍDA s domovskou scénou v Divadle Bolka Polívky. Cestou zpět se na skok stavil do Městského divadla Brno a v posledních chvílích zachránil svého budoucího hereckého partnera Radima Nováka ze spárů postmoderny. Společně se pak u dvou lahví Modrého Portugalu rozhodli, pro pokornější, jim bližší styl divadla malých forem.
Osmého ledna v roce 2000 se Divadelní spolek Frída v Divadle Bolka Polívky představil se svojí prvotinou Sex, Drogy, Rokenrol. Bolek Polívka měl z jejich představení takovou radost, že jim poskytl až do roku 2011 ve svém divadle azyl a tak se Divadlo Bolka Polívky stalo na toto celé dlouhé období jejich domovskou brněnskou scénou. Od prvního ledna roku 2011 se karavana Divadelního spolku Frída přesunula z technických důvodů do jiného brněnského divadla Reduta na Zelném trhu. Jak už to na světě chodí, nic netrvá věčně a tak mu budiž druhým domovem! Divadlo Brno – ať žije!